Třída 9.A

Nemusel jsem čekat dlouho a Shina se o mě začala zajímat. Aha, já měl dojem že mě chce sežrat. odpověděl jsem, protože mě zrovna nic jiného nenapadlo a nechtěl jsem s sní rozebírat můj životní styl. Následně jsem čekal co se bude dít dál.

Shino

Po jeho větě jsem akorád zakroutila očima. No né... požádej kapitána lízátko s lodí černá glukoza o pomoc. Řekla jsem a zasmála se. Každou chvilku jsem si kontrolovala mobil, jestli mi nepřišla zpráva.

Vypadalo to, že už to většina má vyplněné a Sensei vstala a postavila se před tabulu. Takže děcka... domluvila jsem s ředitelem školy, že vaše třída nebude muset jet na adaptační kurz, protože vás tu je jen 14. Budu vás učit Japonský jazyk, a výtvarnou výchovu. Na ostatní předměty máte jiné učitelé, které poznáte zítra. Řekla a vybrala všechny vyplněné dotazníky. Odnesu dotazníky a zachvilku příjdu, zatím si můžete sbalit věci. Řekla a odešla.

Ayase

Seděla jsem a celkem se ponořila do myšlenek. Udělala jsem něco špatně? Říkala jsem si pořát dokola. Sorata mě chytil za ruku a s úsměvem mi pošeptal, že mu to můžu klidně říct, ale nechtěla jsem ho tím zatěžovat. V pohodě, opravdu se nestalo nic vážného. Odpověděla jsem a s lehkým úsměvem. Sensei řekla, že se můžeme zbalit. Všichni se už těšili domů a já akorát znovu sklonila pohled a mlčky šla k východu. Zhniju tady na věky.. Alespoň si odpočinu. Utěšovala jsem se a čekala u nástěnky na Sorata.

Sorata

Ayase opět řekla, že to je v pořádku a že se nic vážného nestalo a já akorád kývnul hlavou a Sensei řekla, že odevzdá dotazníky a můžeme si zabalit. Papíry jsem složil a dal si je do tašky. Pak mi přišla další zpráva od Shiny. Přečetl jsem si jí a nedokázal uvěřit tomu, že to fakt napsala. "Ona se mi něco bojí říct? A nijak to nepůjde než přes hru?" Pomyslel jsem si a povzdychl.

kód:

Dobře, dneska mám už něco v plánu, tak zítra to něják pořeším, ale za GGO se platí, ne?

Napsal jsem a odeslal. Pak už Ayase čekala u nástěnky a já si přehodil tašku přes hlavu a šel za ní. "Nah... ještě čekat." Řekl jsem si pod nos a čekal až přijde Senseika.

Sensei přišla do třídy a usmála se. Tak můžete jít, zítra klasicky na 8. Dostanete rozvrh a poznáte učitele. Zatím, sayonara. Řekla Sensei a odešla do kabinetu.

Sorata

Sensei konečně přišla a Ayase už byla pryč. Nevěděl jsem kam tak rychle žene a hnedka jsem vyšel ze třídy a viděl jí u nástěnky. "Yogata... už jsem si myslel, že zase zmizela." Pomyslel jsem si a šel za ní. "Zítra to tu bude opravdu rušné, poznávat všechny ty učitele." Řekl jsem a mávnul na ní aby šla zamnou k východu.

Ayase

Stála jsem u nástěnky a po chvíly přišel Sorata a zamával na mě. No to bude. Řekla jsem a šla za ním k východu. Dáme si sraz v jednu v parku? Řekla jsem a usmála se. Kdyby něco, zavolej. Dodala jsem, vytáhla fix a na ruku mu napsala svoje číslo.

kód:

978 372 666 <3

Fix jsem schovala a dala mu pusu na tvář. Tak zatím ahoj. Rozloučila jsem se s úsměvem a dala se na cestu domů.

Sorata

Těsně u vchodu mi Ayase dala svoje číslo a řekla kdy se sejdeme. "Dobře, budu čekat." Řekl jsem a když mi dala pusu na tvář, tak jsem se trochu začervenal, ale pak se i usmál. Když odcházela, tak jí zamával. "Ahoj!" Zakřičel jsem a s úsměvem šel směrem do metra. Metro jelo během několika sekund a já měl namířeno přímo domů. Když jsem došel dolů, tak jsem otevřel dveře. "Jsem doma!" Zakřičel jsem a táta vyběhl z obyváku a chytil mě pod krkem. "Tak co ty můj kluku? Sbalil jsi jí?!" Vykřikl hnedka na mě a já se nějak vyprostil z jeho sevření a ukázal mu ruku. "To budu mít nejspíš po tobě táta, ale jak vidíš, tak jsem zabodoval a asi za hodinu máme schůzku v parku." Řekl jsem a táta mě plácl po zádech a málem mi vyrazil dech. "Hahaha! To je můj kluk! Doufám, že nám jí představíš, ty divochu!" Opět zakřičel a já se akorád začervenal a šel do pokoje. Zapnul jsem počítač a pak vytáhl mobil. Opsal jsem si její číslo a přemýšlel, pod jakým jménem nebo přezdívkou si jí mám uložit. Tamtu druhou holku jsem si uložil jako "Gamerku". Chvilku jsem přemýšlel a pak mě napadlo "Jen Moje". Napsal jsem to tam a uložil. Na počítači mi psal kamarád, jak jsem se měl první den ve škole a já se usmál a napsal mu:

kód:

Sorata: Ani mi neuvěříš, jaké mám štěstí. Hnedka první den a už mám číslo na 2 holky.
Ryunosuke: Ty se máš... v naší třídě jsou jen 2 holky, který stojí na velké kulové.
Sorata: To ti nezávidím, ale dneska mám s jednou schůzku!
Ryunosuke: Si děláš srandu? Až takhle velké štěstí?
Sorata: Jo... pomalu začínám věřit na štěstí.
Ryunosuke: Hah... možná se nechám přeložit k vám, protože se mi tu moc nelíbí, navíc z vaší školy by se dali dobře udělat přijímačky na SUŠ, viď?
Sorata: Jo... já je taky budu dělat. Hele já mizím, nebo budu mít zpoždění a to bych fakt nechtěl, tak se zatím měj, cya.
Ryunosuke: Jasně, hodně štěstí kámo.

Pak jsem s úsměvem hodil počítač to tichého režimu, vzal mobil a šel pomalu dolů do kuchyně. "Mami? Jíst nebudu, nejspíš si něco dáme ve městě." Řekl jsem a zámával jí. Oblékl jsem si sako a pomalu vyrazil.

Ayase

Když jsme se rozloučili, vzpoměla jsem si na to, že jsem po škole. Bože, já zapoměla.. Řekla jsem si a smutně šla zpátky. Před vchodem jsem se zhluboka nadechla a vešla do vnitř. Pomalu došla do ředitelny, kde jsem pozdravila a sedla si na židli.

Ten kluk už tam seděl a ředitel už měl v ruce 2 školní řády. Jsem rád, že jsi si vzpomněla. Řekl ředitel a dal jí školní řád. Budete si to číst tak dlouho, dokuď se neomluvíte každý tomu druhému a budete tu sedět tak dlouho, dokuď ve vás neuvidím to, že už žádný takové problémy neuvidím. Řekl ředitel a posadil se.

Sorata

Skočil jsem hnedka na prví metro co jelo, jen abych se tam dostal přesně na hodinu. Cesta trvala asi 30 minut. Vystoupil jsem na zastávce, která byla poblíž parku a rychle jsem vyběhl schody a běžel do parku. V parku zatím nikdo nebyl a tak jsem si sedl na lavičku a čekal. Koukal jsem se okolo a vášnivě sněl. "Ona je tak úžasná... těším se, až příjde." Pomyslel jsem si a pak vytáhl mobil a přemýšlel nad tím, jestli jí můžu napsat zprávu, jestli už je na cestě. Nakonec jsem se rozhodl, že zprávu pošlu a tak jsem začal psát.

kód:

Ahoj, jsi už na cestě?

Zprávu jsem odeslal a koukal se na nebe.

Ayase

Seděla jsem tam s tím klukem a četla si školní řád. Četla jsem ho mezi řádky, protože určitě nebude odlišný od školních řádů na jiných školách. Ředitel doda, že se máme navzájem omluvit, ale to nepřicházelo v úvahu. Byl drzý a dostal to, co si zasloužil...
Za chvíly mi přišla SMS, nejspíše od Sorata, tak jsem papír s řádem položila na zem a chystala se mu odepsat.

Ředitel sledoval jak to čtou a pak si všiml, jak ta dívka vytahuje mobil. Zvedl se a mobil jí sebral. Kdyby si to četla pořádně, tak se možná taky dozvíš to, že používat mobil je zakázané. Řekl a její mobil dal na stůl. Dostaneš ho až tu skončíme. Dodal a pak ten kluk zvedl ruku a já ho vyvolal. Dobře řediteli, nemám moc času, protože odpoledne mám fotbal, řád jsem si přečetl a slibuju, že už nikoho nebudu urážet. Řekl a pak se otočil na tu dívku. Sumimasen... nechtěl jsem to říct, ale kluci mě navedli, opravdu se omlouvám... Ta zpráva byla od tvého přítele, že? Nejspíš tam venku na tebe někde čeká a my tu musíme trčet. Řediteli prosím! Pusťte nás dřív! Ten kluk začal prosit o to, aby ho ředitel dřív pustil, ale on akorád zakroutil prstem . Prosím neslibuj něco, co nedodržíš. Pěkně si tu posedíte až do konce. A zpráva od přítele? To si to zvládla opravdu rychle. Řekl ředitel a koukl se z okne, protože začalo pršet.

Ayase

Ten kluk se mi omluvil jako první a stím jsem byla spokojená. Venku začalo pršet a já si vzpoměla na Sorata. Jestli tam teď na mě čeká v dešti, asi si to neodpustím.. Řekla jsem si a pomalu si začala uvědomovat, že to byla chyba mu o tom neříct. Nejhorší bylo, že jsem mu ani nemohla odepsat. Otočila jsem se na toho kluka a omluvila se mu, protože takhle do dál nešlo a nechtěla jsem tady strávit celé odpoledne. Sumimasen, ten kop asi nebyl zrovna na místě. Řekla jsem a pousmála se. Můj strýc je zubař, zařídím tí náhradu. Dodala jsem a poupravila si sukni. Udělali jsme vše co jste žádal, teď nás prosím pusťtě. Řekla jsem a čekala dál na té tvrdé židli.

Dívka se mu omluvila a dokonce mu řekla, že mu zařídí náhradu. Utíkej na fotbal, ale ty tu ještě seď. Řekl ředitel a vytáhl složku s informacemi o té dívce. Takže tě sem přeložily hm? Doufám, že to nebylo kvůli tvému chování, protože tady si na tebe dáme teda hodně velký pozor. Řekl ředitel a ten kluk nikam nešel. Nevím jak se jmenuješ, ale ta náhrada by se hodila. Řediteli, vám děkuju. Řekl a při odchodu se ještě otočil. Můžeš pak prosím přijít s informace o té náhradě...opravdu nechci moc zůstat takhle.. eh... není to moc pohodlé.. chodím do 8.B Dodal a odešel.

Sorata

Byla to celkem dlouhá doba a Ayase mi ani na zprávu neodpovídala. "Že by zapoměla? To snad né..." Pomyslel jsem si a rychle vytáhl mobil a vytočil její číslo. Snažil jsem se vyzvánět co nejdéle to šlo. "Prosím... zvedni to... prosím.." Říkal jsem si v mysli a začal jsem se cítit fakt divně.

V ředitelně mi začal zvonit mobil, nechal jsem ho zvonit celkem dlouho, a pak to típnul. Nevím jak se s těmahle novýma typama zachází... Řekl ředitel a pak ten mobil nějak vypnul. S tou náhradou počítám, ještě pak o tom informuju rodiče. Dodal ředitel.

Ayase

Když nechal toho kluka jít a mě tu nechal seděl, vůbec jsem nechápala proč. Za chvíly mi zazvonil telefon a na 100% mi bylo jasné, že musí volat Sorata. Bohužel...nemohla jsem to zvednout. Ředitel to po celkem dlouhé době típl a mě se akorát lechce vyronily slzy. Po chvíly dodal to, že s náhradou počítá a mám informovat rodiče. Tahle věc je mezi mnou a tím klukem, vy s tím nemáte co společného. Řekla jsem a otřela si slzy.

To co řekla dívka, nebyla vůbec pravda, protože Ředitel tyhle případy řešit musí. S tím s tebou nesouhlasím. Jsme tu od toho, aby jsme tu řešily to, co vy tu porušujete. A nemusíš mi tu brečet. Vím, že tam venku je něco strašně důležitého pro tebe, ale můžeš si za to bohužel sama. Řekl ředitel a otočil školní řád. Přečti si pořádně druhou stranu. 6 odstavec. Píše se tam, že všechny problémy, které žáci způsobí, se řeší skrz třídního a nebo ředitele školy. Dodal ředitel a pak do ředitelny přišla Senseika. Yare, Yare... co ty tu děláš? Zeptala se Senseika a ředitel se akorád usmál.

Sorata



Po delším vyzvánění mi to Ayase pořád nebrala a pak to típla.

Po té akorád začalo pršet  a já si tam sedl na lavičku a se sklopenou hlavou se koukal na zem, jak po ní teče voda. Pršelo čím dál tím víc a já mokl a mokl, ale stále jsem čekal. Věděl jsem, že už asi nejspíš nepříjde, ale moje svědomí mi nedovolilo jít pryč.

Po argumentu Shino jsem se akorát ironicky zasmál Ha, Ha, Ha. Pak nám sensei sebrala dotazníky a odnesla je, mezitím nám dovolila se sbalit. Uklidil jsem proto ty zbylé papíry do tašky a čekal na odchod. Po chvíli došla sensei a my mohli jít domů. Sebral jsem si svoji tašku a vyrazil k metru.

Ayase

Seděla jsem tam a ředitěl mě donutil číst druhou stranu školního řádu. Po chvíly přišla i sense a divila se, co tady dělám. Nic moc zajímavého. Odpověděla jsem a zadívala se z okna. Sorata tam teď na mě čeká a já mezitím sedím tady... Pomyslela jsem si a postavila se. Sumimasen, ale jinak to nepůjde. Řekla jsem se slzami v očích a rozěběhla se na chodbu a ven ze školy. Počkej Sorato, už jdu! Nabudila jsem se a utíkala směrem do parku.

Sensei se chtěla zeptat na to, co udělala, že tu sedí. Ayase během chvilky utekla a sensei se akorád zasmála. Kdo by to byl řekl, že hnedka první den se tu najdou takoví žáci... Řekla sensei a ředitel se usmál a ukázal jí telefon té dívky. Zapomněla si tu mobil... no... zítra si na ní posvítím. Řekl ředitel a vytáhl ze šuplíku ještě nějaké papíry.

Ryuunosuke

Prohlížel jsem si školní servery a pak jsem u ramena ucítil velkou odpudivou sílu a když jsem pohl hlavou, tak jsem viděl, jak ta divná holka má hlavu těsně u té mé. Naježil jsem se a spadl ze židle. Za žádnou cenu se ke mne nepřibližuj! Nebo ti totálně zničím život. Řekl jsem a posunul židlu tak, abych byl co nejdál od ní. Pak z ní vypadlo to, jestli hraju hru a já akorád zakroutil očima a nebavil se s ní.

Shino

Ten kluk se lekl a spadl ze židle. Začala jsem se smát a pak mi řekl, že za žádnou cenu se k němu nemám přibližovat, nebo mi zničí život. Opravdu? A jak bys to dokázal? Zeptala jsem se ho a sedla si na lavici co byla hnedka za ním.

Ryuunosuke

Ta holka byla neodbitná jako kliště... ignoroval jsem jí a pak se mě zeptala, jak bych to dokázal a já rozklikl složku a napsal její jméno. Můžu ti zhoršit výsledky kvalifikace, nebo dle tvého koníčku zařídit, aby si tě nikdo na kreslení neprojímal, nebo v hlouby tebe dokážu najít takových špatných informací, že ti bude líto, že si mě potkala. Varuju tě naposled. Řekl jsem a rozklikl Hellicate ve kterém jsem nastavil sdílení informací pro všechny lokalizační zařízení mířené na mobil té holky. Šibalsky jsem se zašklebil a čekal, jestli mi dá pokoj nebo ne.

Shino

Poslouchala jsem ho a pak se usmála. Tohle všechno dokážaš? To by si měl být na jiné škole, ne? Zeptala jsem se a pak si všimla, že zaškrtl sdílení mojích dat do všech sítí. Co to má znamenat? Zeptala jsem se a prohlížela si displej.

Ryuunosuke

Chci jít na SUŠ... stejně jako Sorata. Řekl jsem a pak se mě zeptala co to znamená a já si podepřel hlavu. Otevřel jsem složku a v ní byly všechny složky, které měla v mobilu. Našel jsem fotku, na které se fotila ve spodním prádle v koupelně a poslal to všem mobilním zařízení na škole a v okruhu 50 metrů. To znamená, že se semnou nemáš bavit a nechat mě napokoji. Řekl jsem a jen si četl ty super odpovědi typu "Wow, ona je tak sexy", "To je fakt HOT kámo!", "Shino má fakt tak velký prsa?", "Kde si to vyhrabal? To jsem chtěl vždycky vidět", "Asi jsem se zamiloval! Takové tělo! A ty prsa!".

Shino

Když jsem viděla, jak moje fotka se odesílá asi 300 kontaktům zde na škole, tak jsem se zamračila a dala mu facku. Vytrhla jsem ten jeho notebook z nabíječky atd a vyhodila ho z okna. Stačí to říct... a né kvůli tomu dělat takový cirkus. Řekla jsem a když se na mě spolužáci dívali a smály se, tak jsem šla na chodbu směrem na záchod.

Ryuunosuke

Ta blbka mi dala facku a pak vzala MŮJ notebook a vyhodila ho z okna. Nehledě na svojí fobii jsem vystartoval k oknu a koukal jak padá dolů. Neeeeeee! Zakřičel jsem a pak viděl Soratu s tou jeho holkou a rychle jsem zakřičel. Sorato!!! Chyť ten notebook!! Zakřičel jsem opravdu nahlas aby mě bylo slyšet a pak jen sledoval, jestli mi Sorata zachrání život nebo ne.